Historie maskota Eddie - History of mascot Eddie
Iron Maiden 1980 (LP) - Iron Maiden (song)
NEŽ SE EDDIE NARODIL
Napsat historii maskota Eddie se může zdát mnohým jako jednoduché. Bohužel pravý opak je pravdou. Na internetu nebo
v tiskovinách toho bylo napsáno mnoho, bohužel to bud nejsou ůplné informace nebo jsou některé z nich zavádějící a
nejsou zcela pravdivé.
Byla to opravdu namáhavá práce, abych zjistil pravdivé informace. Bylo nutné si tyto informace ověřit z několika důvěryhodných zdrojů, dát je do
kontextu a vytvořit tak ucelený pohled na maskota Eddie. Můžete polemizovat zda jsou tyto informace pravdivé. Já si myslím že tyto informace
mají ke skutečnosti velmi hodně blízko. Pokusím se tedy napsat vše, co se mi o maskotovi Eddie podařilo zjistit. Zrození maskota Eddie totiž
probíhalo ůplně jinak, než si mnoho lidí myslí.
Někteří si myslí že jméno kapely „Železná panna" (Iron Maiden) souvisí s bývalou britskou premiérkou
Margaret Thatcherovou, ale na tom není ani zrnko pravdy. Iron Maiden je pojmenování mučidla z filmu
„Muž se železnou maskou". Tento film patří mezi oblíbená kinematografická díla kapelníka, basového
kytaristy Steve Harrise. Tímto lze vysvětlit, proč se rozhodl Steve Harris jednoho dne přejmenovat
svou kapelu z „Gypsy's Kiss" právě na „IronMaiden".
Tak napínavé jméno kapely potřebovalo něco tajemného, čím by kapela své fanoušky ohromila.
Baskytarista Steve Harris jako první pochopil, že k image skupiny nestačí jen originální logo – protože
tím se vyznačovalo dost kapel.
Spousta fanoušku žije v domnění, že právě Steve Harris dostal nápad ze kterého se postupem času
zrodil maskot Eddie. To je však nepravdivé a zcela mylné přesvědčení mnoha příznivců této skupiny.
Sympatický maskot Eddie není výplodem bujné fantazie Steve Harrise.
Správný směr mu ukázal svým nápadem jeden z prvních zpěváku kapely Iron Maiden. Byl to Dennis Wilcock, fanatický fanoušek skupiny „Kiss".
Právě on měl eminentní zájem na tom, aby kapela Iron Maiden veřejnost šokovala. Své myšlenky zpěvák Dennis Wilcock změnil na skutky. Při
svých děsivých vystoupeních během koncertů Iron Maiden předváděl hrůzostrašnou podívanou s polykáním mečů a stranou nezůstaly ani kapsle
s barvou imitující krev. Publikum jeho řádění přijalo s neskrývaným nadšením. Wilcock vlastně Harrisovi předvedl to, po čem zakladatel kapely
Steve Harris už dávno toužil.
V roce 1973 uspořádal jistý Dave „Light" Beasley festival mladých britských kapel, kterého se zúčastnila i Harrisova
smečka – tehdy ještě pod názvem „Gypsy's Kiss“. Harris se Beasleymu svěřil se svými plány a požádal ho o pomoc.
Ale poprvé byl chladně odmítnut. Vše se obrátilo k lepšímu až v roce 1976, kdy se znovu potkali v Bridge House v
Canningtonu – kde Harrisova banda vystoupila již s výmluvnějším názvem „Iron Maiden".
Beasley se tentokrát tvářil vlídněji a sám od sebe nabídnul Harrisovi to, oč ho žádal před třemi lety (1973). Skupině
přišla jeho pomoc velmi potřebná, neboť kapela Iron Maiden byla krátce předtím vyhozena ze zkušebny a novou
střechu nad hlavou nemohla sehnat. Dave Beasley – majitel farní usedlosti, kterou zdědil po svých rodičích – problém se zkušebnou vyřešil.
Nabídnul kapele přístřeší, které Iron Maiden tolik potřebovali a vřele ho přijali.
Harris se nadále snažil, aby mu Beasley pomohl realizovat již dříve zdělené představy. Dohodnul se s nim na vylepšení vzhledu kapely na pódiu.
Beasley se staral o primitivní pyrotechniku a celkové osvětlení – které si (obojí) sám navrhoval a vyráběl. Za tuto činnost si vysloužil přezdívku
Dave „Lights" (Dave osvětlovač).
Slovo primitivní je zcela na místě, ačkoliv není vůbec hanlivě myšleno. Předělával různé harampádí – jako okenní rámy, květináče nebo obyčejné
žárovky – na divadelní kulisy. Zařízení na chrlení kouře udělal ze starého vysavače. Když ho náhodou zapomněli včas vypnout, museli být diváci
evakuování – jinak by jim hrozilo udušení. Rovněž to platí o pyrotechnice. Místo toho aby zpestřovala vystoupení, často působila různé trable.
Ohořelá obočí muzikantu z vystoupení na pódiu se časem stala samozřejmostí. Jednou dokonce nezkrotné plameny ošlehly vlasy Steve Harrise.
Jindy zase Beasleyho pyrotechnika způsobila menší požár.
EDDIE A JEHO ZAČÁTKY
Koho vlastně můžeme pokládat za stvořitele maskota Eddie??? Kdo mu vlastně vdechl život??? A jak vlastně maskot kapely
Iron Maiden ke svému jménu přišel???
Pokud se domnívate že by to mohl být Derek Riggs, stávate se oběti omylu. Prvním autorem maskota Eddie byl, již zmiňovaný,
Dave „Lights“ Beasley. Nápad vytvořit maskota kapely Iron Maiden zcela jistě patří Beasleymu.
Po nějakém čase si Beasley uvědomil že jeho ohnivé hrátky přestávají být zajímavé a uvažoval nad novým zpestřením programu
na koncertech Iron Maiden. Měl dost přátel v uměleckých kruzích a tak hravě pronikl do archívu umělecké akademie – zaměřené na výuku
architektury, malířství a sochařství. V přeplněném skladu, který byl plný všelijakých pozoruhodných kuriozit Beasleymu padla do oka příšerná
rozměrná bysta. Doma – ve své dílně - si tuto bystu vylepšil vzduchovým filtrem z akvária, kterým dosáhl efekt chrlení krve z úst. V této již
zdokonalené podobě se „THE HEAD“ (hlava) objevila na jevišti jako doplněk obrovského loga kapely Iron Maiden. Výsledek byl ohoromující,
fanoušci přijali maskota s velkým nadšením i přesto, že nejednou ohrožoval jejich zdraví.
Po více než 30 letech existence kapely Iron Maiden je těžké odhadnout jak vlastně Eddie ke svému jménu přišel. Jednou z možnosti – a myslím
si že velmi pravděpodobnou, ale taky asi nejvíce pravdivou – je epilog Garyho Bushella k jeho knize „Running free“, která je biografii mapující
historii skupiny Iron Maiden. V epilogu této knihy se píše následující.
Dave „Lights“ Beasley se při hledání jména pro hlavu nechal inspirovat anglickým vtipem, který byl na britských
ostrovech v 70 letech minulého století velmi populární.
„Jedné žena porodila hlavu bez těla. Lékaři se snažili zaraženou maminku uklidnit příslibem, že tělíčko jejimu
miminku časem doroste, takže si potomka může v klidu odnést domů. Uběhlo pár let, ale miminko vypadalo
pořád stejně jako po narození. Doma děťátku říkají „Hlavička" (anglicky „Head") což se v Londýnském nářečí
vyslovuje „Ed". Dítě zoufale čeká kdy mu slibované tělo doroste, ale marně. Dny a měsíce a roky ubíhají a
„Hlavička" (myšleno Eddie) dosáhl pátý rok svého života. Rodiče chtějí svému potomkovi udělat radost, proto
mu nadělí dárek v krásně zabalené krabici. Jiné dítě by mělo bezmezně obrovskou radost že dostalo dárek, ale
naše „Hlavička" (Eddie) místo projevu radosti pouze lakonicky podotkne – sakra, doufám že je v té škatuli pro mne tělo a ne zase další čepice!!!"
Údajně se tedy Dave „Lights“ Beasley k pojmenování talismanu nechal inspirovat černým humorem. Je to docela dost možné, protože vedle
Garyho Bushella se na knize „Running free“ podílel i samotný Steve Harris.
JAK EDDIE K TĚLU PŘIŠEL
Kulisy a pyrotechnika z domácí dílny Dave „Lights“ Beasleyho se po čase z jeviště vytratily. Mimo jiné důvody i proto, že se nedbale upevněná
konstrukce jednou zřítila do hlediště přímo na diváky, protože neunesla váhu světel a kulis. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Ale kapelník Steve Harris
rozhodl že podobné atrakce musí na nějaký čas zmizet z jeviště – aspoň do té doby, než si Iron Maiden vydělá na bezpečnou pódiovou nosnou
rampu.
Kapela začala dosahovat čím dal větších úspěchů, což přinášelo i finanční efekt. Skupina všechny finance získané z vynikajícího prodeje mini alba
„Soundhouse tapes" (1979) - toho se na tehdejší dobu prodalo neuvěřitelně velké množství 3000 kusů - raději investovala do vylepšení kulis a
celkové struktůry pódia. Tehdy se na koncertech Iron Maiden objevila druhá verze – již dřívé zmiňované - hlavy, ale ne na dlouho.
Informace o teatrálních vystoupeních Iron Maiden se šířila rychlosti blesku a tak není divu že jednoho dne dolehla
i k uším šikovného obchodníka jménem Rod Smalwood. Ten si včas uvědomil že je otázkou velmi krátkého času
kdy se z Iron Maiden stane slavná kapela, proto pohotově nachystal lukrativní smlouvu ve které se zavázal skupinu
zastupovat jako manažér.
Jednoho dne se manažér Rod Smallwood dostal ke kresbě jistého Dereka Riggse, které si všiml na stole v kanceláři
svého přítele. Tvorba – v té době zatím neznámého – výtvarníka se mu natolik zalíbila, že si ho Smalwood pozval k sobě na kus řeči. Tomuto
rozhovoru byl přítomen rovněž Steve Harris.
Malíř Derek Riggs se chtěl pochlubit také svými dalšími výtvory, proto sebou přinesl několik dalších kreseb. Mezi nimi si
zaujetím Steve Harris všiml náčrtek postavičky. Předlohou této postavičky byl výjev, kterým byl britský kreslíř Derek
Riggs pronasledován v sedmdesátých letech 20 století. Jednalo se o fotku otištěnou na stránkách časopisu „Time",
na které byla hlava vojáka napíchnutá na věži nepřátelského tanku – byla to hlava amerického vojáka, tank patřil
Vietnamské armádě. Tento obraz se vryl hluboko do podvědomí Dereka Riggse, což vyústilo v to že jej použil pro
svojí koláž na výtvarné škole. Po několika letech narazil opět v časopise „Time" na kolekci fotek a v ní našel tentýž
výjev s nepatrným rozdílem – tentokrát hlava patřila anglickému vojákovi a tank byl armády nacistického Německa.
Rod Smalwood požadoval od Dereka Riggse vytvoření maskota, ve kterém se měla spojit hlava kterou již dříve kapela
Derek Riggs Iron Maiden používala s náčrtkem postavičky která vznikla na motivy dvou fotek z časopisu „Time". Zároven s tímto
požadavkem Rod Smalwood nabídl Dereku Riggsovi práci na vytvoření obalu pro první studiové album kapely (1980).
Jedinou podmínkou byla přítomnost maskota Eddie – napůl člověka, napůl bestie (netvora). A tak po strastiplné pouti a pár menších úpravách
dostala hlavička své tělíčko. Eddie tímto vstoupil do další etapy svého vývoje. Maskot Eddie nastartoval svojí celosvětovou popularitu.
